Sourozenci 8 - kapitola pátá

24. prosince 2010 v 19:59 | Severusis |  Sourozenci 8
"Co jste mu to udělal?! Proč jste to udělal?! Proč jste ho oslovoval Magnusi?! Copak jste skutečně přišel o rozum? To je přeci Harry! To byl Harry! Náš Harry! Kdo vám tak zatemnil mozek? Co vám chudák Harry udělal?"

Překřikovali se jeden přes druhého z rodinného tria: Ginny, Hermiona a Ron, kteří klečeli u bezvládného a nepřítomně hledícího Harryho Pottera, zatímco jeho kmotr Sirius Black stále nechápavě svíral hrníček, který mu ještě před maličkou chvilkou podal ředitel s tím, že na něm má sledovat změny, když se na něj rozeřval proč s harém tak zacházejí.

Jak jej překvapilo, že ten kal ve tvaru kříže na dně, po oné akci, která z Harryho Pottera dalšího ubožáka, který se nakonec bude muset přemístit tam, co jeho žena a mnoho dalších.

A ředitel Brumbál? Ten stále naslouchal slovům rozhořčené trojice, bez jakýchkoliv náznaků, že by se odhodlával nebo chystal promluvit.

Naopak. Byl zadumaný a nad něčím přemýšlel.

Vrtalo mu hlavou, jak je možné, že si toho nevšiml. Vždyť ho přeci zná od peřinky, brával si v době jeho dětství informace od Arabely Figgové, měl jej většinu jeho studia na očích, ale nepoznal to!

Poznala to až ona. Sevena.

Neobyčejně bystrá! Složil by jí poklonu, kdyby tu byla. Možná by mu mnohé i vysvětlila, jako to dělával kdysi On sám.

Ale není tu! Je… ani sám on neví kde je jí konec.

U Mortiferuse. A kde je jemu konec? To kdyby věděl. Tolik by si přál to vědět. Tak moc!

Vědí to jen ti, co se vrátili napůl a Sevena. která tam šla se svým soukromým plánem, který znala jen ona a vzala si jej sebou.

Doposud vše měla promyšleno a kupodivu vše, pokud věděl, jí vycházelo. Jak by byla hrdá na své syny a chráněnku. Jak důmyslně, aby na její nepřítomnost nepřišli a neutápěli se ve strachu o ní, v už tak panickém světě zmoženém dlouhodobě nadvládou novodobého krutovládce, u kterého už jen doufá, že bude poslední, kterého zažije.

Teď se obával toho, že nikoliv a to jej mnohem více ubíjelo, že by se měl postavit někomu jinému. Byť příteli. Ani na toho neměl sil.

Jedna z miliónů myšlenek a vzpomínek, které se mu brodily v jeho, geniální, možná kdysi napomenul se nesčetněkrát, se mu zjevila právě ta, v které mu písemně Sevena radí, jak "Magnuse" vypudit k neopatrnosti a ve správný určitý okamžik jej poslat DOMŮ. A proto tak učinil a její řádky doslova naplnil.

Proto řekl vzpouzejícímu se Harrymu, vlastně Magnusovi: Vrať se domů, Magnusi.

A následující řev a křeče, které Harryho tělo náhle postihly, by býval nejraději vzal na sebe. Ale vědět, že mu tím osvobozuje jeho tělesnou schránku, aby se mohl vrátit pravý Harry... vrátit se zpět. Domů k rodině, s těmi co sdílí stejně neblahý osud co on. Vyjmenovat je by stálo mnoho drahocenného času, který neměl.

"Tak proč, pane řediteli?" vypískla uslzená Ginny Potterová, objímaje manžela. Tentokrát jí odpověděl.

"To nebyl Harry, Ginny. Využili jen jeho těla. Podle všeho velmi dlouho. A dlouho jim to vycházelo." Hleděl stále z okna do temnoty.

"Poznala bych to!" bránila se Ginny.

"Kdy jste spolu naposledy spali, Potterová?" zeptal se bez obalu a emocí Severus Snape.

"Do toho vám sakra nic není!" rozeřvala se.

"Takže dlouho." Zašklebil se posměšně, ač nepocítil žádné zadostiučinění.

Tím vyvolal hromadnou diskuzi o síle kouzly zesílených huláků, do které se s chutí přidal i on sám, nechaje ředitele hledět do prázdna.

Do prázdna sice hleděl, ale slyšel každé slovo. Každý nadechnutí a vydechnutí. Cítil každičkou emoci a hlavou si přemítal, zda v něčem nechyboval.

Začínal sám o sobě pochybovat a to nebylo dobré.

Přiznával si to sám. Ale nedokázal tomu zabránit.

Když v tu pocítil náhlou slabost. Dosud vnímal ta pohoršující krutá slova všemi směry směřující a vystřelující jako kulky. Ale nyní zněla vzdáleně s ozvěnou a tichla skoro až do ztracena.

Zničehonic se začal propadat do temna, až jej zachytily čísi silné paže. A najednou NIC! Temno.


---

Byl nějaké zpustošené místnosti. Udělal krok vpřed a ucítil její přítomnost.

"Seveno?!" hlesl do ticha.

"Ano, pane řediteli?" promluvila, a v tu stála vedle něj.

Nelekl se. Byl klidný. Podivně klidný.

"Kolikrát jsem vás důrazně žádala, abyste se šetřil?"

"Mluvíš, jako bych byl mrtvý." Nechápavě se zachvěl strachem.

"Mnoho k tomu nechybělo!" vyjekla ostře.

"Proč jsem teda tady?" zvážněl.

"Nebojte se, tady není místo vašeho posledního odpočinku. Do pekla nepatříte." Usmála se "Ale abych vám odpověděla. Jste tu na mou prosbu." Odmlčela se a on zaslechl klapnutí dveří. "Bude již trvat málo k tomu, abych je vyprovokovala a svedla na scestí tou mnou vybranou cestou, kterou se vydají. Zabíjejí se mezi sebou. Předhání se! Kdo je silnější, mocnější a krutější. Ani Mortiferus již si mezi nimi neudělá pořádek. Má z toho pěkný Galimatyáš. Ani on sám se již neovládá. Dělá chyby. Už ani jednoho z nich nepoutá taková pouta co na začátku. Quentina totiž zabil jeho rivalský spolusloužící. I když Quentin je … byl mnohem víc než to. Loutkaři se chystají odejít i za cenu smrti. A…" zvážněla "Musím se probudit. Bylo by to příliš nápadné. Připravte se! A šetřete se. Řekněte tátovi, že ho nezklamu." A zmizela.

---

Ztěžka otevřel své oči. Byl ve své posteli. A u jejích nohou stál k němu zády otočený, k oknu hledící, vždy přítomný a mnohdy nevítaný pro oči či uši…

"Severusi!" oslovil ho a on se zprudka otočil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama